Zpráva z exkurze 2006 pro výherce Studentské ceny 2005
Zájezd Hannover–Drážďany aneb pasivitou ke světlým zítřkům
Tak jako každý rok i letos byl hlavní cenou studentské části soutěže Energetický projekt 2005 [1] zájezd po nízkoenergetických a pasivních stavbách. Organizace odborné exkurze se ujal spolu-vyhlašovatel studentské soutěže, společnost ENVIROS, s. r. o. [2] ENVIROS, s. r. o., ve spolupráci s občanským sdružením Centrum pasivního domu [3], akci poprvé rozšířil tak, aby umožnil účast také architektům a odborníkům, kteří měli zájem doplnit své znalosti o moderní koncept nízkoenergetické a pasivní výstavby. A docílil tak jednoho z cílů studentské soutěže, navázat kontakt studentů či čerstvých absolventů s kolegy z praxe.
Datum akce 9. – 13. listopadu 2006 nebylo vybráno náhodně, protože tento víkend se v celé Evropě konal Mezinárodní den pasivních domů, což velmi usnadnilo organizaci prohlídek objektů.
Zájezd tentokrát směřoval do Německa, země která je „Mekkou” všech nadšenců a zájemců o stavění s extrémně nízkou energetickou náročností. Německo (i německy mluvící země obecně) mají v tomto směru před naší zemí velký náskok. Vždyť právě zde vznikl a byl ověřen před více než patnácti lety koncept pasivního domu, který udal nový směr rozvoje tohoto odvětví. Lví podíl na tomto rozvoji má osoba Dr. Wolfganga Feista a Passivhaus Institut [5] sídlící v německém Darmstadtu. Dynamický rozvoj nízkoenergetického a pasivního stavění odstartoval na počátku devadesátých let, kdy byl postaven první pasivní dům v Kranichsteinu a výsledky měření předčily všechna očekávání. Následoval rychlý rozvoj, který vyústil na konci devadesátých let mezinárodním evropským projektem CEPHEUS [6]. Během projektu bylo v několika zemích Evropy postaveno a měřeno více než 250 pasivních domů různých typů, velikostí i konstrukčních variant. Ale zpět z historie do současnosti.
Zájezdu se tak zúčastnili nejen zástupci organizátorů a vítězové studentské soutěže, ale byl také prostřednictvím internetu nabídnut veřejnosti. Velký ohlas měl zejména mezi architekty rozdílných věkových skupin a studenty doktorského studia stavebních fakult. Celková posádka bez řidiče minibusu čítala třináct lidí. Cesta začala v Praze, pokračovala přes nezáživné německé dálnice až do Hannoveru, kde na nás čekal malebný hotýlek kousek od centra. Po krátkém spánku začal nabitý program prvního dne.
Ke snížení investičních nákladů architektů a projektantů finančně do pomohla společnost Rockwool, a. s. [4]. Výrobce kamenné vlny, který je jedním z členů sdružení Centra pasivního domu.
Čtvrtek – 9. 11. 2006
Naše první kroky v Hannoveru směřovali rovnou do centrály organizace proKlima [7], která spravuje a poskytuje dotace na výstavbu pasivních domů v regionu Hannoveru. Čekala na nás kromě kávy a sušenek také usměvavá Anke Ulferzagt, která nám představila minulost i výhled do budoucnosti této činnosti. Organizace úzce spolupracuje s městy v okolí i s radnicí samotného Hannoveru. V současné době se podpora soustředí především na rekonstrukce starších budov. Při novostavbách města nabízí finančně zvýhodněné pozemky, stavitelé se na oplátku zaváží, že postaví pasivní dům. Podpora, o které si můžeme nechat v naší zemi jen zdát. Anke představila také nové projekty, na kterých proKlima spolupracuje, a které finančně podporuje. V druhé části dopoledne hovořila o konkrétních konstrukčních řešeních pasivních domů.
Odpoledne jsme navštívili Energie und Umwelt Zentrum kousek od Hannoveru [8]. V areálu stojí pasivní dům, který slouží zároveň pro prezentaci principů pasivního domu, typů solárních kolektorů a větracích jednotek. Náš průvodce nám také předvedl v činnosti zařízení pro Blowerdoor test (test neprůvzdušnosti budovy).
Vedle pasivního domu stojí v areálu také nízkoenergetický bytový dům a více než sto let stará budova, ve které jsou zřízeny kanceláře, knihovna a kavárna. Tam jsme po krátké přednášce nakoukli do kotelny, kde byla umístěna kogenerační plynová jednotka, která zásobuje elektřinou i teplem celý areál.
Pátek – 10. 11. 2006
Hned druhý den na nás čekal „zlatý hřeb“ exkurse – čtvrť Kronsberg v Hannoveru [9]. Tento samostatný urbanistický celek je nyní jednou z městských částí Hannoveru a byl vystavěn k příležitosti konání světové výstavy EXPO 2000. Zde se město Hannover rozhodlo vybudovat zcela novou čtvrť v nízkoenergetickém trendu, která se stala ukázkovým projektem při dalších úvahách o rozvoji města. Důraz je zde kladen na ekonomickou a ekologickou optimalizaci budov a bydlení v principech trvalé udržitelnosti. V rámci dlouhodobého projektu bylo na kronsberském kopci vybudováno 6000 bytových jednotek, které ubytují téměř 15 000 lidí.
Projekt zahrnuje tolik odvětví a nových přístupů, že je nad rámec této zprávy se o všech zmiňovat. Ve stručnosti tedy pouze v odrážkách:
- rozvoj krajiny, ekologické projekty, vytvoření přirozených biotopů zvířat a rostlin;
- vytvoření pevného sociálního modelu – propracovaný systém dotací na bydlení, podpora mladých rodin;
- důraz na kvalitu a nízkoenergetické řešení budov (v urbanistickém území je také 32 bytových jednotek odpovídajících pasivnímu standardu;
- dopravní koncepce – veřejná doprava, rozvržení a vzhled ulic, stezky pro pěší a cykloturisty, parkovací plochy;
Samostatnou kapitolou je potom energetická koncepce Kronsbergu. Město Hannover si stanovilo při rozvoji cíl snížit emise CO2 nejméně o 60 % pomocí úspor na vytápění, při využití elektřiny a teplé vody, aniž by byl omezen komfort obyvatel.
Energetická koncepce Kronsbergu zahrnuje:
- centrální kogenerační výtopnu s palivovým článkem;
- domy v pasivním standardu;
- solární výtopnu jednoho okrsku;
- větrné elektrárny;
- obří akumulační zásobník umístěný pod terénem.
Kromě komentované procházky Kronsbergem jsme absolvovali také přednášku v pasivním domě, který je součástí menší kolonie těchto řadových domků. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jak v pasivním době topí 14 krát 80 wattů výkonu lidského těla, a jak příjemný je čerstvě vyvětraný vzduch i když na náš vkus poněkud suchý (objekt se trvale neužívá – nejsou v něm žádné zdroje vlhkosti). [10]
Před odjezdem do hotelu jsme navštívili ještě rodinný dům v Lehrte [11] – novostavbu, která slouží jako vzorový dům stavební firmě zaměřující se výhradně na pasivní domy. Lehce nás odradila cena stavby na klíč podlahovou plochou standardního domu – téměř 8 milionů korun. Zajímavý byl použitý systém topné centrály s integrovaným čerpadlem vzduch-voda, který je k dostání i na našem trhu.
Sobota – 11. 11. 2006
Dnes nás čekala návštěva areálu EXPA s výstavními pavilóny jednotlivých států. V deštivém ránu a naprosto opuštěny nás příliš vlídně neoslovily. Zde jsme se potkali s předním německým architektem Carstenem Grobe [12], který nám představil své projekty včetně konstrukčních detailů a energetických výpočtů. Nezapomněl se nám také pochlubit svou moderní kanceláří umístěnou v jednom z výstavních pavilonů. Zdálo se nám, že je však jediným obyvatelem celého areálu. Zbytek soboty jsme strávili prohlídkámi domů, které projektoval.
Začali jsme unikátně řešenou sportovní halou pasivního standardu v Laatzen [13], kde nás zaujal poněkud kuriózně řešený systém úspory energie na osvětlení – sportovci si mimo plochy a času pronajímají také intenzitu osvětlení zářivkami s plynulou regulací. Jednoduše, kdo si připlatí může více svítit.
Zajímavá byla také strojovna s mohutným rotačním rekuperátorem.
Po obědě nás architekt pozval přímo do svého domu [14] – velkoryse řešeného třípatrového pasivního domu s kanceláří. Zajímavostí byly nejen hliněné omítky, ve všech obytných místnostech navíc ponechané ve své přirozené barvě, ale i další použité stavební materiály, při jejichž výběru byl brán zřetel na přírodní materiály.
Neděle – 12. 11. 2006
Sérii pasivních rodinných domků jsme dokončili v neděli ráno návštěvou Ida-Boie-Straße 20 [15], kde nás provedl majitel, architekt a projektant v jedné osobě. Dům byl již těsně před dokončením, chybělo osadit roletové boxy a dokončit severní fasádu. Koncepce domu se podobala těm z Kronsbergu – veškerá technologie umístěna pod střechou, tím dojde ke zkrácení rozvodů, vzduch je nasáván a vyfukován na střeše.
Další program se již nesl ve znamení rekonstrukcí, které by měly být v dalších letech prioritou na území evropského kontinentu. První rekonstrukci, kterou jsme navštívili byl dům v ulici Röttgerstraße 22 [16], který byl těsně před dokončením. Dům vystavěný v 50. letech 20. století byl izolován 30 cm polystyrenu. Byla změněna dispozice, místo původních tří jsou nyní dva s větší výměrou. Zcela nově byl instalován do stávajících větracích šachet decentrální systém nuceného větrání s rekuperací a elektrickým dohřevem. Teplá voda zůstala ohřívána centrálně v suterénu objektu. Nově vzniklo také celé podkroví, kde byly osazeny prefabrikované dřevěné panely kombinace dvakrát OSB+kolmo dřev. nosníky+výplň tepelnou izolací. Všechny spoje desek byly přelepeny neprůvzdušnou páskou.
V ul. Schneiderberg 17 [17] stojí budova z počátku 20. století. Také u této budovy byla provedena rozsáhlá sanace za použití principů pasivního domu. Stěny byly zatepleny 20 cm minerální vlny, střecha 35 – 42 cm celulózy, instalace nuceného větrání s rekuperací atd.
Roční potřeba tepla na vytápění tak klesla z původních 132 na 23 kWh/(m2.a). Vytápění objektu je realizováno kompaktním kotlem na biomasu, který je automaticky po celé topné období doplňován ze zásobníku na peletky o objemu 7,5 m3.
Touto exkurzí byl zakončen také náš pobyt v Hannoveru. Večer následoval přesun a nocleh v Drážďanech.
Pondělí – 13. 11. 2006
Poslední den dopoledne na nás čekal v drážďanském Landesamt für Umwelt und Geologie Dr Bernd Wolters, který nám představil saské programy pro ochranu klimatu a dotační politiku této spolkové země.
Zjistili jsme, že v Sasku musí dle vyhlášky každá novostavba splňovat kritérium nízkoenergetického domu (v Německu 70 kWh/(m2.a) u sanací musí potom dosáhnout 140 % této hodnoty – opět více než pokrokové nařízení, na které si v naších krajích budeme muset asi ještě dlouho počkat. Řeč byla zejména o rekonstrukcích na pasivní standard, o které je v poslední době velký zájem i mezi investory, kteří pak mohou prodat mnohem kvalitnější a komfortnější dům za vyšší cenu. Opatření se samozřejmě mohou aplikovat na panelové domy, které, jak zmínil Wolters, mají výhodný kompaktní tvar. Na panelové domy, nad kterými ve Východním Německu visí stejné otazníky jako v Čechách, je doporučováno 25 až 30 cm izolace. Wolters dále uvedl několik příkladů rekonstrukcí i novostaveb v okolí Drážďan [18].
Předposlední zastávkou byla rekonstrukce základní školy v Grimma [19], kterou nás provedl přímo projektant této stavby pan Kettner. Budova byla v ideálním stavu rozestavěnosti, takže bylo možné nahlédnout přímo do stavebních konstrukcí a obkoukat technické řešení konstrukčních detailů – řešení předsazení oken, izolace fasády, nejnižší podlahy atd. Celá budova je vytápěna instalovaným tepelným čerpadlem.
Ještě před cestou domů jsme se zastavili podívat na skok na rekonstrukci v pasivním standardu mateřské školky v Chemnitz a pak už nás čekal jen bleskový přesun do Prahy.
Dlužno přiznat, že náš řidič se už také těšil domů, a proto se pravděpodobně snažil o překonání rychlostního rekordu.
Pro velký úspěch se akce bude opakovat i v roce 2007. Místo a čas je zatím v rukou organizátorů, kterým patří dík za precizně provedenou organizaci letošního ročníku.
Zapsal: Ing. Jiří Cihlář, výherce čestného uznání v soutěži Energetický projekt 2005.
Další informace o Studentské ceně ENVIROS
