Projekty k dálkovým transferům elektřiny – EnNews 2014 - Enviros

Výroba a přenos elektřiny k sobě odjakživa patří. Výroba se ale postupně centralizuje do stále větších jednotek a s tím vzniká problém její dopravy do místa poptávky.

Špatně připravené přenosové sítě a nevhodná dislokace zdrojů mohou vést až ke kolapsu celé sítě a jsou popsány rozsáhlé blackouty šířící se lavinovitě např. v USA. Česká republika stála na pokraji takového výpadku již nejméně dvakrát.

S ohledem na evropské podmínky je třeba respektovat zejména stav, kdy se velmi nerovnoměrně vyrábí elektrická energie například v Německu a v Nizozemsku na mořském pobřeží z velkého počtu větrných farem a současně z velkého počtu solárních polí. S elektřinou se velmi čile obchoduje na všechny strany a ve všech státech Evropy. Její přenosy je ale také třeba ošetřit technicky a k tomu slouží přenosové sítě velmi vysokého napětí (VVN), jimiž jsou trasy o napětí 110, 220 a 400 kV. Mezistátní trasy jsou vedeny především v síti 400 kV. Stavba příslušných vedení podléhá jako velká liniová stavba také hodnocení vlivů na životní prostředí, protože jej může významně ovlivnit. Na přípravě projektů těchto vedení se podílí také společnost ENVIROS, a to jak v České republice, tak v zahraničí.

Jedním z projektů, do nichž byla společnost ENVIROS přímo zapojena, byl projekt 25 km dlouhého úseku propojovacího vedení 400 kV Habry – Mírovka na území kraje Vysočina. Společnost ENVIROS byla zodpovědná za zpracování oznámení a dokumentace EIA a její schválení, čili získání kladného stanoviska ministerstva životního prostředí na závěr procesu EIA.

Projekt byl připraven ve variantách a musel respektovat jak navrženou trasu národní sítě podle státní energetické politiky, tak trasu stanovenou v zásadách územního rozvoje kraje Vysočina. V přípravě dokumentů bylo třeba řešit řadu místních střetů, a to jak běžného charakteru, tak technického, vysoce odborného rázu. Trasa totiž vedla v souběhu s ropovodem Družba a mezinárodním plynovodem Transgas a procházela také přes evropsky chráněné území Natura 2000. Vedení bylo navrženo jako dvojité na přenos 2 500 A, tedy na v současné době nejvyšší parametry. U takového vedení je třeba respektovat řadu parametrů, z nichž jsou nejdůležitější:

• vznik elektrického výboje proti zemi a předmětům nebo osobám s ní spojených a omezení plynoucí z bezpečnostních požadavků,
• působení indukce na vedení uložená v blízkosti trasy a její možné korozní vlivy spojené s případnými haváriemi,
• vznik korony a sršení spojené s hlukovým efektem,
• elektrické pole působící na živé organismy a jeho hygienický význam,
• rušivé účinky pole na signál mobilních telefonů,
• ztráta lesní půdy a vliv viditelnosti vedení na krajinný ráz,
• možný vliv na migrační trasy tažných ptáků a ochrana ptactva všeobecně,
• sociální dopady na území (zejména zaměstnanost).

Všechny tyto parametry bylo nutno kvantifikovat a vyhodnotit pro dvoustupňové hodnocení v procesu EIA za přístupu veřejnosti. V průběhu přípravy oznámení byly vyhodnoceny některé varianty a subvarianty a byly vybrány nejvhodnější jako doporučené, ve druhém stupni řízení pak byly dořešeny některé detaily a připomínky obyvatelstva na trase. Aby se například minimálně ovlivnila populace vydry říční v chráněné evropské lokalitě Šlapanka, byl připraven bezkontaktní přenos vedení přes kaňon Šlapanky pomocí dálkově pilotovaného leteckého modelu. Ten přenese nejprve tenké lanko, po něm již přejede kladka se silnějším lanem a po něm se pak instaluje vlastní montážní lano. V koridoru pod vedením není nutno poškozovat přírodu. Instalace jednotlivých stožárů je rovněž technicky náročná, protože je třeba připravit velmi kvalitní základové patky v místech, kde nebudou dotčeny lokální populace chráněných druhů a bude maximálně šetřen lesní porost. Minimální výška vodičů nad terénem byla stanovena na 12 metrů a z tohoto požadavku pak plyne obvyklá vzdálenost stožárů cca 300 m, ale vliv má i konfigurace terénu. Šířka koridoru je podle typu stožáru, obvykle kolem 40 m od středního vodiče. Výška stožárů může být až přes 45 metrů, takže jde o stavbu velmi významnou v krajině a je třeba dbát na estetickou kvalitu území a co nejméně ji porušovat.

Pro přípravu dokumentace bylo třeba zajistit celou řadu odborných posouzení u externích specialistů a jejich výsledky koordinovat s projektantem. Jeden z nejsložitějších úseků byl průchod kolem obce Zbožice, který se nám podařilo nakonec vyřešit ke spokojenosti jak správce plynovodu a ropovodu, tak místního obyvatelstva. Složitý byl také průchod vedení samotným městem Havlíčkův Brod a přes údolí řeky Sázavy. Přes velmi náročné technické podmínky se nám podařilo dát do souladu všechny požadavky a názory, takže nakonec byl projekt úspěšně veřejně projednán a bylo získáno i kladné stanovisko ministerstva životního prostředí. Investorem stavby a finálním příjemcem projektu je ČEPS, projektantem je Energoprojekt a zadavatelem pro ENVIROS byla společnost Elimon.

Krátce po úspěšném projednání této stavby v ČR byla společnost ENVIROS společně s kolegy ze společnosti Dekonta zapojena do projektu posouzení dokumentace mezinárodní přenosové trasy 400 kV ze Srbska do Itálie přes Republiku Černá Hora. Jednalo se o trasu 185 km od srbské hranice (Pljevlja) na jadranské pobřeží u Budvy (Lastva). Odsud pokračuje trasa podmořským kabelem v délce 155 km do Itálie. Účelem trasy je propojení srbských energetických zdrojů se spotřebištěm v Černé Hoře a v Itálii. Trasa je navržena na 400 kV a 2 000 A. Projekt je součástí CGES (Crnogorski Elektroprenosni Sistem), který je považován za významnou součást opatření v kategorii A, Environmental and Social Policy. Zadavatelem byla potenciální financující instituce – EBRD.

Trasa koridorů prochází variantně několika chráněnými územími nadnárodního významu. Jedná se o úsek v blízkosti Kotoru (Lovčen), dále ptačí oblast u Nikšiče s ochranou vodního ptactva, průchod kaňonem řeky Komarnica a přechod horského masivu Durmitor s chráněným územím zejména kolem řeky Tara. To je pod ochranou UNESCO. Velkým problémem jsou kaňony dosahující šířky větší, než je největší možná rozteč mezi stožáry. Některé varianty vedly v blízkosti hranice s Bosnou, a dokonce i přímo přes Bosnu. Na každé trase bylo třeba vzít v úvahu i velikost prostoru, který je potřeba k montáži a vztyčení stožárů. Zajímavým zjištěním a jedním ze závěrečných doporučení byla podpora technické realizace stavby v obtížně přístupných úsecích nikoli pomocí vrtulníků, ale transportem pomocí karavan oslů a montáží stožárů z jednotlivých prvků až na místě. Povede to totiž nejen k menšímu poškození přírody v národních parcích, ale také k lepšímu zapojení místního obyvatelstva jako montérů nebo dopravců a s tím spojeným výdělkem.

Hodnocení bylo třeba provést v krátkém časovém intervalu a pro potřebu vyhodnocení hlukové zátěže jsem prováděl i orientační neautorizované měření hluku v blízkosti rozvodny, silnice a v samém středu národního parku. Ve vyhodnocení jsem jako autorizovaná osoba pro EIA navrhl nejvhodnější trasy a vyhodnotil jejich očekávané vlivy na hodnocené aspekty životního prostředí. Výsledek naší činnosti s několika doporučeními byl prezentován zadavateli a přijat k další přípravě projektu. Zkušenosti z těchto i jiných liniových projektů jsme připraveni využít i v rámci dalších projektů.

Ing. Jiří Klicpera, CSc.
Autorizovaná osoba pro EIA a IPPC
T: +420 602 649 164
E-mail: jiri.klicpera@enviros.cz